Snubní prsteny jako osobní poklad

2003 - Šperk z kamene
(sůl)



Schránky - slánky
(kamená sůl)









Šperk z kovu
(plátkové zlato)



Schránky
(tepaná měď)







Zásnubní prsteny Jakín, Boáz
(pískovec)









Zásnubní prsteny Jakín, Boáz

Jakín - On upevní

Boáz - V něm je síla

Stezky, schody, prahy na podloží hrubozrnného pískovce, se časem prohlubují, jak jsou pravidelně prošlapávány. Tak i prsteny, které vypadají nepohodlně, zdá se, že budou tlačit, se nošením obrušují a ohlazují, prsty v kameni zanechávají svůj otisk. Když si snoubenci prsteny vymění, otisky se překryjí, prohloubí.



2004 - Prázdné prostory, nádoby k naplnění
(měď)









Prázdné prostory, nádoby k naplnění

Nádoby vznikaly v krajině. Do vyhloubených prostorů v zemi pronikal vzduch. Země jakoby se vzdouvala. Odlévala jsem prázdné „nic“ a odlitky byly hmotné, těžké. Snímáním jejich povrchu vznikly předměty na jejichž tenkých stěnách bylo zachyceno místo setkání země a nebe, viditelného a neviditelného. To, co není vidět, však často dává věcem tvar, uvádí do pohybu jako vzduch, dech, duch.

     

     


2005 - O prstenu - kniha











2005 - O prstenu - Literní novinky









2006 - Boxes (Krabičky) -
Stáž v Irsku

2005 - Olejové lampy
(alobal)
















Nádoby na světlo

I.
(slída)





II.



III.
(slída, řeřavé uhlí)

2007 - Pohled dovnitř,
živý kámen

(stříbro, zlato, ocel)





























Pohled dovnitř, živý kámen

Fascinující je pro mne pohled dovnitř kamene, země, který proniká tmavou a nepropustnou hmotou, krájí ji a odhaluje její jednotlivé vrstvy, podobně jako to vidíme u povrchových lomů. Hledá, zkoumá, jak země vznikala, rostla, co ji utváří, jaký život z ní pochází.
Kámen, hornina, nerost se řadí k tzv. neživé přírodě, přitom některé vlastnosti, které jsou znaky živé přírody, vykazují i kameny. Např. pohyb, růst, proměny. Na základě podobnosti tvaru, barvy, aj. jsme dokonce některé části neživé přírody pojmenovali po té živé. např.žíly- rudné žíly, krev-krevel…
Šperky jsou inspirovány vnitřní krystalovou strukturou, která určuje jejich vzhled, fyzikální i optické vlastnosti.
Šlo mi o pohled zblízka, který někdy spolu s velkým zvětšením umožní jiné vidění, nahlédnutí do světa, který je sice součástí světa našeho, ale je pro nás mnohdy neviditelný, opomíjený nebo zapomenutý.


Paměť kamene
V krajině Broumovska

(nerostný práškový pigment, hlinka)

I. Slepé cesty...
zámky hranic...
prubířské kameny Dientzenhoferů...









II. Odchod, odsun...
z tras, z tras, z tras...
na trať, na trať, na trať...
strast, srast, starst...





III. Spoj, spoj, spoj...





IV. Zmizelí svědkové hranic
kameny odvalené...









V. Prause a Schmidt
byli přehozeni
přes horizont země





VI. Z lávových proudů melafyru
žíly cest...







VII. Nerosty vrostlé v zemi
země pod rentgenem





VIII. Azurit se mění v malachit
přitom vydechuje
kysličník uhličitý





Paměť kamene v krajině Broumovska

Kámen jako svědek, nositel paměti.
Kámen rozdrcením v práškový pigment sice ztratí něco ze svojí hmotné podstaty, ale získá možnost zaznamenat a předat sdělení.
Přenos půdy ve stopách člověka dokládá existenci dálkových tras. (Tahle skutečnost je sice pro běžného chodce nezřetelná, ale o to více fascinující. Jednalo se o zkoumání cest jednotlivců v paleolitu, přenos horninových surovin se dal stopovat až na 100 km) Textové stopy z pigmentu v místech cest, rozcestí, o kterých už někdy nevíme, kam vedly, k čemu ukazovaly, jsou pokusem o něco podobného. Připomenout, napovědět, dotknout se paměti krajiny a pozvat k chůzi další poutníky.
Texty, skrumáže slov byly vytvořeny vysypáváním z válečků, které sloužily jako šablony (a mohou připomenout mezopotámské pečetní válečky, tiskařské válce, svitky). Slova se opakují v rytmu chůze, podobně jako tomu je ve starých mnišských modlitbách, kdy se v rytmu chůze, dechu, rytmu srdce opakoval verš z Písma, či jen slovo.